Helena Vondráčková


   Je tomu již více než polovina nejkulatějšího lidského věku (pro štouraly: 24. června 1947), když se v Praze (ne ve Slatiňanech, jak se mylně uvádí) narodila (dle vlastvích slov neočekávaně) Helena Vondráčková. O dětství píše ve své knize jako o idylickém čase, který plynul stejně jako řeka Chrudimka, u které trávila mnoho času se svojí sestrou Zdenou a bratrem Jiřím.
   Už v mládí se věnovala hudbě: hrála na kytaru, navštěvovala hudební kroužky. V sedmnácti letech se zúčastnila (na popud svého tatínka - děkujeme) soutěže Hledáme nové zpěváky. Soutěž se odehrávala 24.dubna v pražské Lucerně a Helena ji vyhrála s písničkou G.Gershwina The Man I Love (Ten, koho mám ráda). Po této výhře o Helenu projevil zájem rozhlas, televize a také divadla. Proto v roce 1965 nastupuje Helena do Divadla Rokoko. Tady se vytvořila výtečná parta lidí, od zpěváků (Waldemar Matuška, Karel Štědrý, Vašek Neckář, Marta Kubišová) až po hudebníky. Zde strávila Helena úspěšné tři roky. Po počátečních (nenáročných) hitech ( Červená řeka, Hříbě, Pátá, Chytila jsem na pasece motýlka ) se dostala i k písním hudebně a textově náročnějším ( Růže kvetou dál, Přejdi Jordán, Přísahej, Vzdálený hlas). Jistě si také všichni vzpomínáte na její artikulaci slova Utíkej, které se při jejím zpěvu změnilo na zcela nové české slovo Jutíkej. V roce 1965 dostává svého prvního (a posledního - bohužel) Zlatého slavíka.
   V roce 1967 natáčí Helena svůj první film: Šíleně smutná princezna. V témže roce cestuje se skladatelem Karlem Svobodou do Ria na festival s písničkou Vzdálený hlas Ačkoli se v Riu stala Miss festivalu a zpívala před 40.000 diváky, doma ji vítal vždy jen autor texty Zdeněk Rytíř.
   Po srpnové okupaci v roce 1968 nastal rozpad většiny malých divadel a proto také trio Vondáčková, Kubišová, Neckář odchází z Rokoka a zakládají Golden Kids. O této době je psáno na jiné stránce, a proto zde následuje děj po rozpadu GK.
   Po zániku GK Helena začíná zpívat s novou kapelou, vystupuje na festivalech v Japonsku se skladbou Ostrov pokladů, musí vystupovat na show v Sovětském svazu, natáčí další desky atd. Také se učí stepovat u velkého českého tanečníka Franka Towena. Prostě neumí odpočívat. Po krátké době stagnace, kdy se rozchází s kapelou Strýci, se vrací na podia s Jirkou Kornem ve společných koncertech. V roce 1982 je (po zásluze) oceněna titulem zasloužilá umělkyně. V roce 1983 si bere za muže Helmuta Sickela, se kterým se seznámila na festivalu v Grand Prix.
   Po listopadu 1989 se Helena účastní některých veřejných akcí ve Vinohradském divadle na podporu nově vznikající demokracie a pro lidi, kteří byli štastní, když se konečně zbavili komunistického jha (kdeže loňské sněhy jsou). Účinkuje v jednom z prvních muzikálů uváděných u nás - Bídníci - v roli Fantiny. Muzikál se hrál ve Vinohradském divadle a měl obrovský úspěch, žel Bohu se nehrál příliš dlouho. V současné době připravuje nový projekt, který by měl být na světě v roce 1998. Nedávno oslavila životní jubileum. Jsem rád, že toto jubileum se projevuje jen psaním jiných číslic do kolonky "Věk" v různých formulářích. Na samotné Heleně Vondrráčkové toto ale není vůbec znát. Když použiju slova Aleny Vránové: Kvete a těší. Nechť je tomu tak ještě dlouho.